Běželi jsme náš první závod: Krkonošský canicross – etapák

Prvního června jsme se s Dídou zúčastnili Krkonošského canicrossu. Možná neznáte canicross – já sama jsem o něm donedávna také neměla tušení. Všechno se změnilo, když mi mamka poslala odkaz a navrhla, že bych se mohla zúčastnit. Řekla jsem si: Proč vlastně ne? 🤷🏼‍♀️ Canicross je druh terénního kynologického sportu se psem, kdy pes je…


Prvního června jsme se s Dídou zúčastnili Krkonošského canicrossu.

Možná neznáte canicross – já sama jsem o něm donedávna také neměla tušení. Všechno se změnilo, když mi mamka poslala odkaz a navrhla, že bych se mohla zúčastnit. Řekla jsem si: Proč vlastně ne? 🤷🏼‍♀️

Canicross je druh terénního kynologického sportu se psem, kdy pes je připojen na běžce pomocí amortizačního vodítka. Běžec je také opatřen speciálním sedákem, který přenáší sílu psa. Jelikož se jedná o terénní sport, tak se nejčastěji běhá v terénu (pochopitelně).

V den závodu bylo počasí tak na zachumlání do teplé deky s čajíčkem a nějakým dobrým filmem a ne běhat po lese a závodit. Nás to však neodradilo a v sobotu ráno jsme vyjeli na místo konání. Závod se konal v Rekreačním areálu a kempu Pecka, kde jsme se dostavili na 9 hodinu ranní. Potvrdili jsme registraci a já se začala protahovat na závod. Při registraci jsme obdrželi číslo 431 a spoustu dobrůtek pro našeho hovíka. 🦴

Závodní trať byla všechno, jen ne jednoduchá. Obsahovala kopce, sestupy, kaluže, bláto a bahno. Navíc nás v půlce trasy zastihl neskutečný slejvák a došlo i na jeden pád.🌨️ To všechno na šesti kilometrech terénní trasy.

Nervozita před začátkem závodu se objevila nejen na mně, ale také na členech rodiny a samozřejmě i na Dídovi, který z toho byl celý vedle. Byl to náš první závod vůbec a tak jsme nikdo moc nevěděl, co mě a Dídu čeká. Musím však říct, že jakmile jsme odstartovali ze startovního místa Dída byl poslušný, běžel jak měl a naslouchal mně. I v místech, kdy jsem nemohla tak se na mě ohlížel a zpomaloval. Když nás předbíhali běžci Dída neměl jediný problém a hlídal si mě namísto pokukování po ostatních psech a fenkách.👀

Jak už jsem zmiňovala, byl to opravdu náročný běh – jak kvůli počasí, tak i náročnosti trasy. Do cíle jsme doběhli úplně promáčení, s dírami na kolenou a totálně zablácenými botami. Jsem však vděčná, že jsme s Dídou tento náročný závod zvládli i přes nepřízeň počasí. Nejvíc mě mrzí moje nejoblíbenější kalhoty, které jsem si roztrhla při pádu. Kalhoty se však dají koupit nové, ale vzpomínky zůstanou navždy. 😁

I přes to, že jsme nevyhráli, tak jsme za doběhnutí dostali krásnou dřevěnou medaili jako památku za naši snahu a odvahu.

Děkuji pořadatelům Krkonošského canicrossu za uspořádání krásného závodu se super organizací. 💌

Nakonec přidávám pár fotek pro lepší představu 🌧️🏃🏼‍♀️

Tereza


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *