Vyrazili jsme na Šumavu

Krkonoše jsou naším domovem a tak, když se naskytla možnost prozkoumat druhou stranu republiky neváhali jsme ani o trochu. Sbalili kufry, Dídu a vyrazili na čtyřhodinovou cestu přes republiku. Naše první zastávka byla Kutná hora, kde jsme navštívili chrám Sv. Barbory. Do chrámu jsme se sice nepodívali, ale za to jsme viděli krásné okolí. Dídovi…


Krkonoše jsou naším domovem a tak, když se naskytla možnost prozkoumat druhou stranu republiky neváhali jsme ani o trochu. Sbalili kufry, Dídu a vyrazili na čtyřhodinovou cestu přes republiku.

Naše první zastávka byla Kutná hora, kde jsme navštívili chrám Sv. Barbory. Do chrámu jsme se sice nepodívali, ale za to jsme viděli krásné okolí. Dídovi žádný výhled nemohl ujít a tak si to vyřešil po svým. Pečlivě nás hlídal a vždy nás musel mít na očích. Po dvou hodinové cestě a návštěvě chrámu sv. Barbory nám pěkně vyhládlo a tak naši žízeň a hlad uspokojila místo restaurace.

Po vydatném obědě jsme nasedli zpátky do auta a vyrazili směrem Šumava. 🚘

Lehký rozjezd jsme měli hned první den, kdy nás dopoledne čekal krátký výstup na horu Pancíř. Počasí nám zrovna moc nepřálo a tak když došlo na nejhorší tak jsme se schovali v nedaleké restauraci na oběd a jedno pívo. Po nečekané přeháňce a dokonalém obědě jsme se vydali na krásnou procházku k Černému jezeru. Jenže tím náš výlet nekončil a my se vydali na nedalekou rozhlednu na Špičácké Sedlo. Na rozhlednu se však Dída nepodíval, tak nám místo toho dole hlídal věci. Je to totiž velký ochránce. Nezbývalo nic jiného než se vrátit zpátky k autu a dojet na apartmán.

I když to bylo lehkých 12 km, nohy nás ráno bolely. A proto jsme se rozhodli, že druhý den bude odpočinková výprava na Borovou Ladu – Knížecí Pláně. Cesta byla pohodová, slunce svítilo a my měli dobrou náladu. Samozřejmě nemohlo chybět pivo, které na Knížecích Pláních měli vynikající. Dída dostal několik komplimentů a několik pohlazení.

Poslední den dovolené = co nejdelší túra. Aneb takové myšlení je našeho táty, který nás chtěl tenhle den asi zabít. Cílem byla hora Plechý, která má 1,378 m.n.m. To si řeknete to nic není, brnkačka. Nebo teda to jsme si řekli my. No… Jak se ukázalo tak to taková brnkačka nebyla a s naší špatnou odbočkou jsme si ještě o několik kilometrů zašli až k rakouským hranicím. To by se ještě dalo přejít, ale ten krpál, který nás čekal nahoru nebyla žádná prdel. Vystoupat výškový rozdíl 591 m v třiceti stupních není nic příjemného. Aby toho nebylo málo, když jsme se konečně dobelhali na nějaký vrchol, najednou se z nás museli stát horolezci, abychom překonali ty obrovské kameny, které můžete vidět na obrázcích. Odměnou nám však byli přenádherné výhledy na okolí.

Při sestupu jsme zvolili zážitkovou trasu a díky bohu za to, protože to byla mnohem příjemnější cesta. Cesta se prolínala lesem, stínem a ještě jsme zvládli několik vyhlídek. Cestou dolu jsme se také zastavili u Plešného jezera, které můžete vidět na jedné z fotek. No krása to byla neskutečná.

Dída výstup i teplo zvládal statečně. Na kamenech byl opatrnější a při výstupu vždy hledal chladný stín do kterého by se schoval. Nakonec však výstup i sestup úspěšně zakončil dlouhým spánkem. Nakonec to přece jenom bylo osmnácti kilometrová túra, která skolila nejen Dídu, ale i ostatní členy rodiny. Spánek po téhle túře nezněl nikdy lépe.

No a takhle se ten náš pejsek vezl domů. 🐕🚙

Terka


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *